Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Znak Bílého Podolí

Znak městyse

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace e-mailem

Milí návštěvníci,

chcete-li dostávat pravidelné informace o novinkách uveřejňovaných na těchto stránkách, zadejte do formuláře níže Váš e-mail.

Katastr nemovitostí

Geosence

Mobilní verze

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Historie městyse Bílé Podolí

Majitelé městyse Bílé Podolí

První písemná zpráva o Bílém Podolí (už existovalo) pochází ze zakládací listiny města Ronova nad Doubravou z roku 1307 (přesně 16. května), ve které je zapsáno, že Oldřich z Lichtenburka (Lichnice) povolal k sobě na pomoc rychtáře Gottfrieda z Podolí, aby přivedl lid k založení města Ronova nad Doubravou. Za pravdu nám dává podobnost tvaru náměstí obou městysů.

Prvním známým majitelem Podolí ve 14. století až do roku 1393 byl Markvart z Wartenberka (majitel Žlebů). Po smrti Karla IV. se vzbouřil proti vládě krále Václava IV. a opevnil své hrady, ale královské vojsko dobylo hrad Žleby (1388) a Markvart uvržen do vězení (zemřel 1392), majetek jeho připadl královské koruně. 8. Prosince roku 1393 daroval král Bílé Podolí a Brandenburk městu Čáslavi. Ta je 25. ledna 1407 prodala Šimonu řečenému Půle z Malešic, který obě vsi prodal v roce 1412 Pavlu Maylerovi, měšťanovi z Kutné Hory.

V roce 1454 podle zákona odúmrtě prohlášeny vesnice Podolí a Brandenburk za královské a uděleny Janovi z Kocova a Hanuši z Hryzel. Okolo roku 1500 se připomíná Bílé Podolí jako městečko a patřilo Sekerským z Voděrad. Roku 1500 koupil Bílé Podolí Mikuláš Trčka z Lípy a začlenil ho do svého východočeského panství. Dědic Trčky Jan prodal městečko  v roce 1536 Sudovi z Renče, jeho bratr Zikmund prodal Podolí roku 1554 Václavu Chotouchovskému z Nebovid (zastřelen asi r. 1618). V období 1618 – 1658 patřilo Bílé Podolí ke žlebskému panství - majitelé Trčkové, po zavraždění Adama Erdmana Trčky v Chebu 1634, patřilo žlebské panství hrabatům Meggan – Heistein z Bredy.

Po třicetileté válce získal Bílé Podolí roku 1658 Bernard František baron Věžník, který podal žádost císaři Leopoldu I. za obnovení výročních trhů v Bílém Podolí, které byly povoleny privilegiem (výsadním právem) v roce 1687 a Bílé Podolí zároveň povýšeno na městečko.

Radnice

Městečko Bílé Podolí mělo do roku 1860 velkou radnici, kdy byla postavena není známo. Stála na místě domu čp. 72, který dnes neexistuje, ustoupil potřebám společnosti Sady Bílé Podolí a.s. Původní radnice byla jednopatrová budova s podloubím a nad její střechou se zvedala malá věžička. Radnice vyhořela 16.února 1848 při velkém požáru městečka. Byla opět postavena v původní podobě, ale bez podloubí a malé věže (viz foto). V přízemních místnostech byla dle školní kroniky zřízena jednotřídní škola, jejímž posledním učitelem byl František Trojan. Místnosti v patře radnice sloužily pro účely úřední.

Podolská šatlava - trestnice

Vedle radnice k statku čp. 71 (Havránek) u zděného špejchárku stávala dřevená obecní trestnice zvaná šatlava. Za velkého požáru 16.února 1848 shořela a nebyla na tomto místě obnovena. Za šatlavu sloužila oddělená místnost v domě poštovního úřadu (čp. 70). Ve staré šatlavě byla až do roku 1848 k trestání nepoddajných občanů dubová kláda, zvaná zdejšími obyvateli srub. Po požáru se ztratila. Kláda se podobala hrazení (viz foto). Po stranách měla dva sloupky, mezi kterými se mohly volně pohybovat tři přitesané klády. Mezi první a druhou byly vykrouženy dva otvory pro nohy a mezi druhou a třetí dva otvory pro ruce. Odsouzený občan se posadil na zem, nadzvedly se klády a ruce a nohy se strčily do otvorů. V této poloze strávil odsouzený několik hodin, někdy i celý den a musel udržovat kládu ve svislé poloze, neboť nebyla nikde připevněna k zemi. Zloději, který takto pykal, se položila ukradená věc vedle něho pro výstrahu.

Kostel svatého Václava

Ve středověku měla každá ves svůj církevní stánek (kostel, kaple, křížek….), obdobně tomu bylo jistě i v Bílém Podolí, neboť to dokazuje gotický portál na východní straně kostela. Profesor A. Sedláček udává, že na místě, které se dnes jmenuje Vlčí hrádek, před založením města Čáslav v roce 1265 stál hrad. Majitel tohoto hradu měl jistě na blízku větší osadu a tomu odpovídá jen Podolí, jakožto nejbližší osada (něco přes 1 km vzdálená).

Podle odborníků lze tvrdit, že na místě dnešního kostela stával kostel gotický (rozměry lodi kostela cca 12,8/10 m). V období 15. a 16. století není o kostelu žádných zpráv. V roce 1620 po bitvě na Bílé Hoře byl kostel uzavřen a fara zrušena. Kostel je od té doby filiálním.

Úpravy stavby jsou doloženy ke konci 17. století. Z roku 1679 pochází dosud dochovaný hlavní oltář, který dal zřídit Bernard František baron Věžník jako majitel Bílého Podolí. Roku 1699 kostel vyhořel, ale oltář zůstal nepoškozen. Znovu zřízen roku 1713 Janem Františkem hrabětem z Thunu. Roku 1714 byl pořízen zvon o průměru 58 cm, který je zdoben na plášti reliéfy svatého Václava a svatého Floriána. Roku 1717 pořízen zvon o průměru 75 cm, který byl za první světové války rekvírován a roku 1925 znovu obnoven. Ve druhé světové válce byl opět rekvírován, ale již neobnoven. V roce 1821 došlo k slavnostnímu vysvěcení nového kostela, přestavěného původního gotického, nákladem Josefa Matyáše hraběte z Thunu a osadníků. K úpravě věže kostela dochází v roce 1902 při které byl vztyčen jehlan a věž byla pokryta plechem. V průběhu roku 1931 následovalo vykácení kaštanů z okolí kostela a ze sbírek věřících byla v roce 1936 stavba nově omítnuta a na západní straně zakryta maltou gotická okna. Koncem 50-tých let se podílejí věřící svými sbírkami na vnitřních opravách kostela (zvolen sedmičlenný Výbor pro vnitřní opravu kostela). 17. května 1959 je kostel vysvěcen vikářem Seidlem z Chotusic. Součástí církevních památek je tzv. Křížek, který obec postavila na své náklady roku 1863. Jedná se o novogotickou kamennou stavbu, umístěnou v horní části náměstí. Kříž – pomník slouží jako jedno ze zastavení při procesí během svátku Božího těla.

Výroční trhy v Bílém Podolí

Výroční trhy povoleny roku 1540 císařem Ferdinandem I. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) nechal císař Ferdinand II. sebrat všechna privilegia v českých zemích a přivézt do Vídně, tím byla všechna privilegia zrušena. Lidé z Bílého Podolí a okolních vesnic museli chodit nakupovat do měst. Proto baron Věžník, majitel Bílého Podolí požádal císaře Leopolda I. roku 1687 o znovu povolení 4 výročních trhů v Bílého Podolí.

Zpočátku se pořádaly výroční trhy (jarmarky) pod podloubími domů, později si každý kramář pořídil boudu z plachty. Základem trhů byly výrobky ze lnu (hlavně plátno). Obyvatelé z širokého okolí chodili do Bílého Podolí o výročních trzích nakupovat plátno, kanafasy, sukno, obuv, obleky, kožichy, nádobí, síta, atd. Nejdříve se konaly čtyři výroční trhy. Později obecní zastupitelstvo požádalo ještě o jeden trh v listopadu (na sv. Kateřinu) tzv. zimní trh, na něm se podávaly i zimní teplé potřeby.

  • První trh – 2. února (den očišťování Panny Marie).
  • Druhý trh – 11.května (sv. Filipa).
  • Třetí trh – 22.července (Máří Magdaléna).
  • Čtvrtý trh – 28.září (sv. Václava).
  • Pátý trh – 25.listopadu (sv. Kateřiny).

Výroční trhy v Bílém Podolí zanikly za 1. světové války

Vnitřní zřízení městyse Bílé Podolí

Pro zřízení obecních záležitostí a pořádku byli v Bílém Podolí rychtáři, konšelé a primasové, jež jmenoval vrchnostenský úřad v Žehušicích. Obecní záležitosti do roku 1848 spravoval úřad konšelský. První osobou byl rychtář, jehož jmenovala vrchnost na dobu neurčitou. Rychtář měl na starosti hlavně věci soudní a pořádek v obci. Konšel, který vybíral daně, byl vojenským ubytovatelem, dále měl na starost obecní inventář a jmenoval se obecník nebo kontribučí.

Za své úřadování byli rychtář a konšelé odpovědni vrchnosti v Žehušicích, kam předkládali obecní účty k revizi. Rychtář, obecník, starší konšel – primas byli zproštění roboty a za své služby dostávali od vrchnosti dar na přilepšenou, který se stával z piva, ryb a deputátu.

Právo soudní měl městys Bílé Podolí jen nižšího charakteru tj. pro menší přestupky – např. rozepře, hádky, menší krádeže a toto právo vykonával rychtář. Hrdelní právo pro těžké zločiny neměl. Do roku 1765 náleželo hrdelní právo vrchnosti. Od roku 1765 bylo zřízeno v Čechách 27 hrdelních soudů se soudci, kteří práva vystudovali. Také vrchnosti musely obsazovat své soudy na panstvích právníky nebo justiciály.

Obecní zaměstnanci

Ke konci 19. století a na začátku 20. století byli zaměstnány u obecního úřadu osoby, které si dnes neumíme u obce jako zaměstnance představit.

Ponocný

Vycházel o desáté hodině večerní na náměstí v Bílém Podolí a od té doby muselo být v obci ticho. Ponocný oblečený v dlouhý kožich, s trbkou po boku, stál opřen o sukovuci a sledoval, jak se městečko noří do tmy. Tři lampy na petrolej ozařovaly náměstí (jedna u pošty, druhá u křížku, třetí na rozcestí u kostela). Dále byly lampy v ulici k Semtěši, Na potoce a v ulici do Pazderny. Ponocný měl v noci na starost celé Bílé Podolí, nesměl se nikde tropit hluk. Hlídal, aby nevznikl požár, popřípadě hlídal ves před zloději. Aby ponocný nespal, musel každou hodinu troubit. První hodinu v deset večer, poslední hodinu troubil v zimě pátou, v létě třetí a čtvrtou. Též byl povinen kontrolovat projíždějící vozy. K této funkci dostával od obce dlouhý kožich, huňatou čepici, vysoké boty a plat.

Obecní strážník – policajt

Byl pravou rukou starosty, měl na starosti pořádek v obci, ohlašovat různé zprávy a obecní záležitosti, hlídal, aby se na taneční zábavy nedostali mladiství pod 16 let věku. Obecní strážník dostal od obce uniformu, služební čepici, šavli a buben. Fungoval jako dnešní obecní rozhlas, chodil po vsi Bílé Podolí, Koukalce a Bramborách a hlásil zprávy, které dostal od starosti.

Polní hajný

V dřívějších dobách chodili někteří lidé na polní pych (kradli) – obilí, brambory, řepu. Aby se tomu předešlo, ustanovilo obecní zastupitelstvo k hájení úrody obecního polního hajného. Říkalo se mu také hajka. Udržoval pořádek na polích, v obecním i selském lese. Každý den musel od rána do večera procházet celý podolský katastr. Na kabátu měl připevněn znak lva a přes rameno pušku. Dlouhá léta byl polním hajným Václav Říha.

 

Znak Bílého Podolí

S povýšením vesnice Podolí na městys byl Bílému Podolí udělen městský znak (erb). V kterém období se tak stalo, není přesně známo. Snad roku 1540, kdy bylo Bílému Podolí Ferdinandem I. povoleno první privilegium na pořádání výročních trhů.

Znak městyse

Popis: Modrý štít na zeleném trávníku, stojí divý muž ověnčený dubovým listím na hlavě a v pase, drží v pravé ruce palmu ze země rostlou, levou rukou se opírá v boku. Napravo zlaté písmeno W – Weiss – Bílý Podol a na levé straně písmeno M – Markt – Městys. V tomto období dostal městys i pečeť.