Bílé Podolí
V Bílém Podolí existoval divadelní ochotnický spolek, jehož duší byl řídící učitel Bohuslav Kopač. Divadlo se hrálo na dvou místech. V hostinci u Jandů čp. 5 (dnes na jeho místě stojí kulturní dům) a v Pazderně v hostinci u Radovnických čp. 110.
Založením čtenářsko-hospodářské besedy v Bílém Podolí 10.4.1897 se vytváří i zábavní výbor, který pořádal několik divadelních představení ročně. V každém hostinci se 3x – 4x ročně hrála nová představení. Čtenářsko-hospodářská beseda měla i své vlastní jeviště, které bylo darováno v roce 1948 místní škole po rozpuštění čtenářsko-hospodářské besedy.
Po skočení divadelního přestavení se často pokračovalo taneční zábavou .Po podzimních polních pracích pořádala mládež tzv. Kateřinskou zábavu (25.11.) Nejdříve místní ochotníci zahráli divadlo a po něm se tančilo. Na Štěpána se hrávalo divadlo, často tříaktový děj a po něm se tančilo. Od Popeleční středy do Velikonoc a v tu bodu se hrálo jedno nebo dvě divadelní představení, ale bez tance. O Podělí velikonočním se hrálo divadlo s následnou taneční zábavou.
Divadelní přestavení se hrála i ve škole (př. 20.5.1934 „Krakonošova medicína“, 28.6.1936 „Děd vševěd“ – účinkovalo 80 žáků).
Po 2. světové válce vzniká ochotnický divadelní kroužek (SČM), který v roce 1945 uvedl divadelní hru „Z českých mlýnů“, divadelní činnost obnovil Sokol (1947 „Poslední podskalák“, „Dragouni na vesnici“, 1948 „V českém ráji“, 1949 „Tatíkovy mozoly“, 1950 „Jedenácté příkázání“, „Vojnarka“, dětské divadelní představení „Krakonoš“ – režie Vlasta Vyhňáková, 1952 „Poslední muž“ – problémy s uvedením – ONV nedal povolení, přesto se hrálo 22.3. a 23.3.. V roce 1957 se hraje ochotnické divadlo pod hlavičkou Osvětové besedy a ČSM (československý svaz mládeže) „Pan radní si neví rady“. Obec sokolská má omezenou činnost a tudíž i ochotnické divadlo v Bílém Podolí. Pod režii divadelních představení se často podepsali Václav Bucek a Josef Říha.
